Dějiny židů v Českých Budějovicích

YYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYY

J Počátek židů v Budějovicích

      Počátek židovské obce v Českých Budějovicích je kladen do roku 1341, kdy král Jan Lucemburský udělil dvěma židovským rodinám privilegium se zde usadit. Později Karel IV. povolil přistěhování dalších tří rodin do tohoto královského města.
      Židé bydleli v severovýchodní části města nedaleko farního chrámu sv. Mikuláše v ulici zvané Židovská (lat. Vicus Judeorum, -dnes ulice U Černé věže). Nejednalo se o uzavřené ghetto, ale židé i křesťanští měšťané zde žili vedle sebe.
      Židovská obec se postupně rozrůstala a také bohatla, takže ke konci 15.století měla odhadem asi 100 členů a více než 10 domů v Židovské ulici a nejbližším okolí bylo v majetku židů. V jednom z domů se nacházela též synagoga, která je doložena již k roku 1380. Byla to zděná stavba v gotickém slohu, v níž pravděpodobně fungovala i škola. O duchovní život obce se staral rabín.
      Zájmy obce ve styku s městskou správou hájil zástupce volený ze starších obce, jehož křesťanským protějškem byl pak zvláštní židovský rychtář.
      K pohřbívání sloužil hřbitov přibližně v místech, kde dnešní Kněžská ulice ústí do ulice Hradební. Později byl zřízen ještě jiný hřbitov poblíž tehdejší Rožnovské brány na levém břehu řeky Malše (za dnešním mostem, do kterého ústí ulice Divadelní).

L Konec židů v Budějovicích

      Souběžně s tímto zlatým údobím konce 15.století přicházejí problémy a konflikty s křesťanskými budějovickými měšťany, které jsou chmurnou předzvěstí konce židovské obce na počátku století šestnáctého.
      Podobně jako i na jiných místech a v různých dobách v důsledku hospodářské konkurence, závisti, náboženské nesnášenlivosti a z ní pramenících pověr začalo docházet k násilnostem a ke snaze vypudit židovské sousedy z města.
      V 80. Letech 15.století vznikl v Židovské ulici požár, který zničil většinu domů. Židé byli nařčeni z úmyslného žhářství a hrozilo jim vážné nebezpečí. K dalšímu nebezpečnému osočení došlo zanedlouho, o velikonocích roku 1494. Tehdy se po městě rozšířila zpráva, že si židé na Velký pátek tropili posměch z Kristova utrpení. Toto obvinění přerostlo v protižidovskou bouři, která se neobešla bez násilností. O rok později byli zase židé obviňováni z otravování studní, a to když ve městě propukla epidemie.
      Roku 1502 došlo ve zlatokorunském klášteře ke krádeži relikviáře a dopadení lupiči přiznali, že předmět prodali českobudějovickým židům. Na základě této výpovědi byl jeden ze židů - Israel Uher uvržen do městského vězení. Později byl ale vydán Petru Vokovi z Rožmberka, majiteli zlatokorunského kláštera, který jej pravděpodobně mučením donutitl k přiznání a pak dal upálit.
      V roce 1505 však došlo k nejzávažnějšímu obvinění. Jakýsi pastýř Štefl z dolnorakouského hrabství Hardeggu během mučení vypověděl, že se setkal s jakýmsi židem Michalem, který byl do Rakous vyslán českobudějovickým rabínem, a na jeho naléhání mu prý Štefl prodal šestiletého křesťanského chlapce, kterého pak v lese společně rituálně zabili a jeho krev zachytili do láhve.
      Českobudějovičtí židé se o obvinění doslechli a ve strachu uprchli z města. To ovšem bylo hodnoceno jako důkaz spoluviny celé obce na případu. Mezi postupně se do města vracejícími židy byli zajati všichni dospělí muži a pomocí útrpného práva byli donuceni k přiznání. Během mučení se museli židé doznat i k dalším zločinům - ke starému obvinění týkajícímu se zlatokorunského relikviáře, k padělání dlužních úpisů, k falšování účetních dokladů a k znehodnocování mincí ořezáváním okrajů, k  provádění potratů, z plivání na hostii apod.
      V prosinci 1505 bylo 7 židů odsouzeno k upálení (na židovském hřbitově před Rožnovskou branou) a několik dní na to bylo 13 židů odsouzeno k smrti utopením.
      16.března 1506 vydal král Vladislav II. majestát, který umožňoval vyhnání zbylých židů z města. Jednalo se vlastně převážně jen o ženy, mnoho mužů bylo popraveno v prosinci předchozího roku. Musely odejít, ale bez dětí, kterých bylo celkem 23 a byly pokřtěny a předány křesťanským rodinám. Majetek obce propadl králi a ten jej daroval městu.
      Synagoga v Židovské ulici byla přeměněna na kapli svaté Markéty (ta sloužila církevním účelům jen do r.1566, pak ale byla zrušena a přeměněna na hospodu), podle níž se i ulici začalo říkat Svatomarkétská. Oba židovské hřbitovy pochopitelně zanikly.

J Nový počátek židů v Budějovicích

      Zpět do Českých Budějovic se směli židé vrátit až po téměř 350 letech, po revolučním roce 1848, který přinesl jejich občanské zrovnoprávnění. Prvním novodobým židovským usedlíkem se stal r.1849 Bernhard Kohn. Židovská náboženská obec (ŽNO) zde byla založena v roce 1859 a rychle se rozrůstala. Roku 1890 už zde žilo 960 osob židovského vyznání (3% obyvatel města). Obec měla svého rabína i kantora. Na novém židovském hřbitově (v dnešní Pekárenské lici - U křížku) se začalo pohřbívat r.1867. synagoga
Velkolepým projektem byla slavná českobudějovická synagoga, snad nejvýznamnější židovský sakrální objekt postavený během 19. A 20.století v Evropě. Jejím autorem byl známý vídeňský architekt Max Fleischer. Budova byla koncipována v novogotickém slohu a byla schopna pojmout až 600 lidí. Stavba probíhala v letech 1885-1888 a byla situována za justičním palácem v dnešní ulici F.A.Gerstnera.
Zdejší ŽNO v  se hlásila k reformované liturgii, ženy tedy mohli sedět v synagoze na úrovni mužů a bohoslužby byly doprovázeny hudbou z varhan.
      Za první republiky se v Českých Budějovicích k roku 1921 hlásilo k židovskému vyznání 1423 osob. Židovská menšina zaujímala významné postavení jak v hospodářském, tak společenském a kulturním životě města. K výrazným osobnostem patřili Karel Fleischmann (+ 1944 Birkenau) -lékař, básník a výtvarník, jehož umělecká tvorba vyvrcholila v terezínském ghettu a Norbert Frýd (+ 1976) -pozdější významný spisovatel. Dále Emil Flusser -lékař a spisovatel, k jehož knize "Válka jako nemoc" napsal předmluvu A.Einstein.

L Nový počátek konce židů v Budějovicích

      Do života rozvíjející se židovské pospolitosti zasáhla německá okupace, která vše změnila. Po tři roky byli židé díky rasovým zákonům vyřazováni ze všech oblastí společenského života a vším možným způsobem diskriminováni. 14.4.1942 se museli všichni židé z náboženských obcí v Hluboké nad Vltavou, Týně, a Třeboni, pokud nežili s arijským partnerem, shromáždit v Českých Budějovicích, kde byl zřízen provizorní tábor. Všichni tito lidé byli zařazeni do transportu označeného AKB, který odjel 18.4.1942 s celkem 909 lidmi, z nichž většina zahynula buď v Terezíně nebo jiných koncentračních a vyhlazovacích táborech (přežilo jen 30 osob). Zbylí židé také ve většině případů nebyli ušetřeni deportace a smrti.
      Dne 5.7.1942 byla vyhozena do povětří budějovická synagoga - na příkaz tehdejšího německého starosty Davida. Ten také nechal zpustošit židovský hřbitov.


      Po osvobození byla v Č. Budějovicích znovu zřízena židovská náboženská obec, avšak jen ve skrovných poměrech. Bohoslužby byly obnoveny v budově ŽNO v Biskupské ulici 5, avšak bez rabína. Také se začal opravovat nacisty zpustošený hřbitov, kde byl 15.10.1950 slavnostně odhalen památník obětem nacismu.
      Už tak malá náboženská obec se ztenčovala, mimo jiné též vlivem emigračních vln po r.1948 a dále po r.1968. Později byla přeměněna jen na "synagogální sbor" přidružený k ŽNO v Plzni. Bohoslužby pokračovaly až do roku 1970, kdy byla modlitebna zrušena. Tak postupně v Českých Budějovicích tradiční židovský život zanikl.
      Teprve po revolučním roce 1989 mohly být podniknuty některé kroky alespoň k důstojnějšímu připomenutí minulosti židovského obyvatelstva v Českých Budějovicích.
      K 50. výročí zničení budějovické synagogy dne 5.7.1992 byl na jejím někdejším místě odhalen pomník - sedmiramenný svícen stylizovaný do tvaru lidské dlaně.
      Hřbitov v Pekárenské ulici se postupně opravoval již od roku 1990, což vyvrcholilo v roce 1998, kdy byl při příležitosti 50.výročí vzniku státu Izrael slavnostně otevřen společně s malou expozicí v hřbitovním domku seznamující s dějinami židů v Českých Budějovicích.


YYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYY